denikn.cz Open in urlscan Pro
92.60.51.11  Public Scan

Form analysis
1 forms found in the DOM

https://denikn.cz/

<form class="s_h_fin" action="https://denikn.cz/"><button class="s_h_fin_cls" type="reset" title="Zavřít vyhledávání"></button><input class="s_h_fin_inp" type="text" name="s" placeholder="Zadejte hledaný výraz" required=""><button class="s_h_fin_sbt"
    type="submit" title="Hledej"></button></form>

Text Content

NASTAVENÍ SOUKROMÍ


Na těchto webových stránkách se používají soubory cookies a další síťové
identifikátory, které mohou také sloužit ke zpracování dalších osobních údajů
(např. jak procházíte naše stránky, jaký obsah Vás zajímá a také volby, které
provedete pomocí tohoto okna). My a naši partneři máme k těmto údajům ve Vašem
zařízení přístup nebo je ukládáme. Tyto údaje nám pomáhají provozovat a
zlepšovat naše služby. Můžeme Vám také doporučovat obsah a zobrazovat reklamu na
základě Vašich preferencí. Pro některé účely zpracování takto získaných údajů je
vyžadován Váš souhlas. Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat na této
stránce (vyvolejte znovu okno a nastavte své preference). V případě, že se
rozhodnete souhlas neudělit či jej odvoláte, nebudeme Vám moci doručovat
personalizovaný obsah a/nebo se Vám bude zobrazovat méně relevantní reklama.
Některé údaje zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Vznést námitku
proti zpracování na základě oprávněného zájmu a provést další nastavení soukromí
můžete v sekci "Podrobné nastavení". Vámi provedené nastavení se použije pro
webové stránky provozovatele tohoto webu a ostatních vydavatelů sdružení CPEx.
Nebudete tak muset provádět volbu pro každého provozovatele zvlášť. Zobrazit
naše partnery
My a naši partneři zpracováváme údaje následujícím způsobem:
Personalizovaná reklama a obsah, měření reklamy a obsahu, poznatky o okruzích
publika a vývoj produktů, Technický provoz stránek, Ukládání a/nebo přístup k
informacím v zařízení, Zpracování údajů vydavateli a dalšími partnery
Podrobné nastaveníRozumím a přijímám


Prejsť na obsah

Deník N – rozumět lépe světu



 * Ruská válka na Ukrajině
 * Česko
 * Svět
 * Ekonomika
 * Komentáře
 * Kultura
 * Studio N
 * Kontext N
 * E-shop
 * Další
   * Pointa N
   * Věda
   * Kauza Hlubuček
   * Financial Times
   * Covid
   * Rozhovory
   * Sport
   * Přepište dějiny
   * Česká inteligence 20. století
   * Nejnovější a nejčtenější
   * Audioverze
   * Číst později
   * Všechna témata
   * MinutaN.cz

 * Akce Darovat předplatné
 * Koupit předplatné
 * Prodloužit předplatné
 * Přihlášení
   * Přihlášený jakoOdhlásit se
     Můj účet
   * Nastavení newsletterů
   * Odběr autorů a témat e-mailem
   * Koupit předplatné
   * Aplikace



9. srpna 2022 14:53Výlety N


VÝLETY N: NAPŘÍČ PŘES BRDY, JEDINÉ HORY, KDE MŮŽETE DOSTAT ZÁVRAŤ PŘI POHLEDU
VODOROVNÝM SMĚREM

Petr Koubský


Foto: Petr Koubský, Deník N

Jak si užít Brdy a aspoň trochu je pochopit, když tomu chcete věnovat jen jeden
den? Zde je návod, stačí přidat boty a batoh.



Brdy mě nikdy nelákaly. Nejsem ani vášnivý čtenář Káji Maříka, ani tramp, ani
obdivovatel vojenské techniky, což jsou tři kategorie lidí, které jsem si vždy
s tím krajem spojoval. Kromě toho jsem byl od časného dětství vychován
v předsudku, že zajímavý terén začíná kolem dvou tisíc metrů nadmořské výšky,
všechno ostatní je jen nutné zlo – nebo nástupová cesta. Z té cifry jsem
postupem času trochu slevil, ale ne dost, aby se do toho vešly Brdy.

Mimochodem, vždy mě opakovaně vyděsí, jak snadno si člověk udělá názor na něco,
o čem vůbec nic neví, a jak pevně se ho dovede držet.

Pak přišel covid. Omezil cestování. Nejenže se nemohlo a nesmělo, po většinu
času jsem na to neměl ani čas a náladu. Jednoho podzimního dne jsem si někde
přečetl o Padrťských rybnících a zaujalo mě to jméno; na dobrý název mě
nachytáte vždycky. Vyrazil jsem a byl okouzlen. Od té doby jezdím do Brd
pravidelně, většinou na jednodenní výlety – ráno z Prahy, večer zpátky.
Prochodil jsem tam kdeco, pořád nemám dost, staly se součástí mého života,
jednou z krajin, kde mi je dobře. Takových míst jsem v Česku poslední dobou
objevil více, některá mě velice překvapila (třeba řeka Dřevnice na Zlínsku nebo
vodní krajina mezi Mělníkem a Kralupy, chcete-li aspoň dva příklady), ale to by
bylo dlouhé a jiné vyprávění. Dneska vás vezmu do Brd.

Budu předpokládat tři věci: že to tam zatím příliš neznáte, že jste z Prahy,
nebo ji můžete aspoň využít jako výchozí a cílový bod, a že rádi chodíte pěšky
na delší vzdálenost. Jestli se vás něco z toho netýká, sami snadno přijdete na
to, jak si má doporučení upravit.

Na cestě, kterou se spolu vydáme, přejdeme několik nejzajímavějších míst
v Brdech: Třemošnou, Tok, Houpák, Tři Trubky, Kolvín. Mnoho jiných vynecháme:
Třemšín, Prahu (kopec, ne město), Korunu, zmíněné Padrťské rybníky, Valdek,
Plešivec, Svatou Dobrotivou… Nechci vám ukázat všechno najednou, chci vás
motivovat, abyste se sem vraceli a hledali si vlastní cesty, je jich ažaž.



Můžete vyrazit v kteroukoli roční dobu, vždy to bude mít svůj půvab, trasa je
ale postavená tak, aby nabízela výhledy do dálky, proto si vyberte počasí, které
je neznemožní. Konec léta bude ideální: chladný průzračný vzduch, dny ještě dost
dlouhé, abyste došli za světla, listy ve všech odstínech od zelené po temně
rudou. Takže si pomalu vyberte datum v kalendáři.


VZHŮRU NA TŘEMOŠNOU

Přejdeme Brdy napříč od východu na západ. Nejezděte autem, trasa není okružní.
Namísto toho se ráno dopravte do Příbrami – lze autobusem i vlakem, já dávám
vždy přednost druhé možnosti.

Z příbramského nádraží zamíříme přes kopec do Březových Hor, kde projdeme kolem
hornického muzea. Je mimochodem vynikající, někdy ho navštivte, nebudete
litovat.

Ale moment, než opustíme město, ještě zkontroluji vaše vybavení. Brdy nejsou
Alpy, ale také mají svá specifika, která spočívají mimo jiné v tom, že skoro
celý den neuvidíme žádné přístřeší. Kromě dobrých bot byste tudíž rozhodně měli
mít jídlo, dost vody (na hospodu narazíme opravdu až večer!), pláštěnku a také –
člověk nikdy neví, jestli se nezdržíme – čelovku. Naprostou nezbytností je mapa;
doporučuju nehrát si na old school a používat vynikající aplikaci Mapy.cz
v mobilu, což ale znamená, že se vám mobil nesmí vybít – proto přibalte také
powerbanku.

To je všechno, můžeme jít! Od muzea v Březových Horách sestupujeme z kopce
k řece Litavce. Ta hradba kopců naproti nám, to je hřeben Třemošné, náš první
cíl. Odsud vypadá velmi působivě, výstup ale nebude namáhavý. Jdeme po silničce
do vesnice Orlov, tam zahneme doprava, cesta se zanoří do lesa a zavede nás na
rozcestí, odkud začneme stoupat k hřebeni.

Jdeme po kamenité stezce, která čím dál tím víc působí horsky, jako byste byli
někde v Krkonoších, což je pro Brdy velmi netypické. Takových úseků nás dnes
mnoho nečeká. Po stovce výškových metrů dorazíme ke skalnaté plošině s lavičkou
a vyhlídkou. Ještě nejsme na vrcholu Třemošné, ale pauzu si dáme už tady,
protože z vrcholu neuvidíme nic. Je plochý a porostlý lesem, což je pro Brdy
naopak velmi typické. Vyhlídce, na níž se nacházíme, se nepřekvapivě říká
Kazatelna. Člověk má opravdu pocit, že by odsud mohl a měl městu Příbram
a celému kraji říci něco zásadního.

Na Kazatelně pod vrcholem Třemošné. Foto: Petr Koubský, Deník N

Potlačme to přání, málokdy vede k dobrým koncům, a pokračujme. Přes vrchol
Třemošné dojdeme k pěkně pojmenovanému rozcestí Nad Slaninou. Jestli vám nevadí
ztratit trochu výšky a pak ji zas muset nabrat, pokračujte vpravo podívat se na
Pilskou nádrž, malebnou malou přehradu z devatenáctého století, zdroj vody pro
doly a hutě (a dodnes pro celou příbramskou aglomeraci). Jestli zvolíte
úspornější variantu, dejte se vlevo. Obě cesty se sejdou na rozcestí Roviny,
odkud pokračuje lesní cesta dlouhá a rovná jako podle pravítka.

Tohle jsou Brdy jak vyšité: pustina bez sídel, bez lidí, ale protkaná hustou
sítí až přehnaně kvalitních lesních cest. Bezprostřední důvod spočívá samozřejmě
v tom, že po mnoho desítek let tu byl uzavřený vojenský prostor, ale kořeny
brdské odlišnosti jsou hlubší. Většinu těch cest dávno před vojáky postavili
lesníci a uhlíři. Brdy zůstaly z velké části zalesněné i v době, kdy
v pohraničních horách lidé lesy žďářili, klučili a mýtili, aby získali louky,
pastviny a pole. Taková snaha ale v Brdech nevedla k žádoucímu výsledku.


GEOLOGIE JAKO OSUD

To je totiž tak: nemůžete jít krajinou a nekráčet zároveň dějinami. Rozhodně ne
ve střední Evropě. A v případě Brd musíme zajít v dějinách nepředstavitelně
daleko, do období kambria, tedy do časů trilobitů. Tehdy, před půlmiliardou let,
se utvářely horniny, které dnes tvoří valnou část Brd – křemenné slepence. Pak
je překryly jiné vrstvy, ale ty zas zvětraly a odplavilo je moře. Slepence se
znovu ocitly na povrchu. Zvětrávají obtížně, výsledkem je spíš suť než hlína.
Půda v Brdech je proto mimořádně chudá a neúrodná – víc než kdekoli jinde
v Česku včetně jeho širšího středoevropského okolí. Nic na ní nevypěstujete,
dokonce ani pořádnou trávu pro dobytek ne. Zemědělci to opakovaně zkoušeli od
neolitu – lidé to vždycky zkoušejí –, a vždy se museli vzdát.

Novověk ale nabídl jiné možnosti. Oč chudší je v Brdech půda, o to větší
bohatství skrývají hlubiny. Najde se v nich železná ruda, zlato i uran – pro
každou dobu něco. Výroba železa se v Brdech a jejich okolí začala rozvíjet…
Cože? Ne, jdeme dobře, ta cesta je opravdu takhle dlouhá, to je normální.

Tak tedy, železárny fungovaly v Brdech nejpozději od šestnáctého století. Aby
z rudy začalo vytékat kapalné železo, musí se rozpálit na nějakých 1150 °C
a nadto předem částečně sloučit s uhlíkem, jinak by teplota tavení byla ještě
vyšší. To je problém – potřebujete nejen náležitou konstrukci pece, ale také
správné palivo. Před vynálezem koksu k tomu sloužilo dřevěné uhlí. To vyráběli
uhlíři v milířích. Spotřeba byla obrovská, ve zdejších lesích stály tisíce
milířů, pracovalo se po celý rok. Brdy ožily. A začaly se stavět první
z dnešních cest, aby bylo jak vozit kmeny k milířům a dřevěné uhlí od nich.
Rovné sjízdné vozové cesty, vystavěné důkladně, vždyť mnohé z nich zakládali
horníci zvyklí budovat dráhy pro vozíky v podzemních štolách. Už na
rakousko-uherských mapách najdete síť cest a průseků víceméně v dnešní podobě.

Výroba železa poskytla brdským vesničanům další obživu: domácí výrobu hřebíků
a cvočků. Živily se tím celé vesnice od Hořovic po Rožmitál, a to až do první
světové války. Tou dobou už místní železářství upadalo, nestačilo držet krok
s velkovýrobou a s potřebami moderního průmyslu. Uhlíři se ale drželi –
nedodávali jen do hutí, ale také do skláren, a dokonce do pražských a plzeňských
domácností, protože dřevěné uhlí krásně hoří bez dýmu.

Lesní hospodářství v Brdech se točilo kolem těžby dřeva a správy honiteb. Vždy
tu bylo dost vysoké zvěře a ta lákala pytláky, hajní je nemilosrdně
pronásledovali. Docházelo k přestřelkám v rozsahu malých bitev, kdy proti sobě
stály desítky mužů na obou stranách! To má parametry nejdivočejších historek
z Divokého západu a je s podivem, že ještě nikdo nenatočil pravý brdský western.

Příchod dvacátého století s jeho strojovou výkonností vedl k úpadku uhlířství
i domácích řemesel. Mladá republika vyvlastnila šlechtu a bylo po panských
honitbách. Jednou z možných budoucností Brd byl rozvoj turistiky, malebný
a nedotčený kraj na dosah od hlavního města si o to říkal, ale dopadlo to jinak.

Vrchol Toku. Foto: Petr Koubský, Deník N

O tom ale až za chvíli, zapovídali jsme se a už jsme pod Tokem, na mýtině, které
se říká Na Carvánce. Stojí tu dřevěná chata, občerstvení ale nečekejte, patří
myslivcům a slouží jim pro příležitostné noclehy. Můžeme se ale posadit na její
přístupné terase a vybalit si svoje. Je-li zamčeno, nikomu to vadit nebude.


JINÝ DRUH VRCHOLU

Naše cesta pokračuje skoro po rovině k vrcholu Toku. Nejvyšší hora kteréhokoli
pohoří by měla být aspoň trochu impozantní. Tok ale není žádná Sněžka. Na první
pohled uvidíte jen planinu částečně porostlou řídkým vysokým lesem, kterou
protíná cesta, po většinu roku rozbahněná. Pohledem se ani nedá poznat, kde
vlastně vrchol je. Z čistě matematických důvodů tam musí někde být nejvyšší bod,
ale k jeho nalezení byste potřebovali přístroje a trpělivost.

Zklamalo vás to? Počkejte okamžik, něco vám ukážu. Pojďme dál. Cesta vede
k severozápadu a začíná klesat, napřed neznatelně, pak více. Po pravé ruce se
krajina otevírá a začíná


TENTO ČLÁNEK JE EXKLUZIVNÍM OBSAHEM PRO PŘEDPLATITELE DENÍKU N.

Přidejte se k předplatitelům
Jste předplatitel?Přihlaste se







VÝLETY N


VÝLETY N: ZA VÍNEM PO ŽELEZNIČNÍ TRATI V SEDLE KOLA

Libor Stejskal


VÝLETY N: KELTOVÉ, PIVO, HRADY I PŘIPOMÍNKY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY. NA VANDRU
V BELGICKÝCH ARDENÁCH

Markéta Boubínová


ČESKO


„CHCEME ULEVIT RODINNÝM ROZPOČTŮM NORMÁLNÍCH LIDÍ.“ MĚSTA POMÁHAJÍ SVÝM
OBYVATELŮM ZVLÁDNOUT KRIZI

Jana Ustohalová


„JSEM NESPOKOJENÉ HUSÁKOVO DÍTĚ,“ ŘÍKÁ PREZIDENTSKÝ KANDIDÁT DIVIŠ. NA HRADĚ BY
VSADIL NA TECHNOLOGIE

Jan Tvrdoň


OSLOVOVALI SE S ČESKÝM KOLEGOU „MAJOR FSB“ A „MAJOR ČERVÍČEK“. TEĎ RUSKÉMU
NOVINÁŘI HROZÍ 24 LET VĚZENÍ

Petra Procházková


BODY SHAMING BY MĚL BÝT STEJNĚ NEPŘIJATELNÝ JAKO HOMOFOBIE, ŘÍKÁ AHMEDOVÁ

Barbora Janáková


V TOMTO OKAMŽIKU NEJČTENĚJŠÍ


CO SE OPRAVDU VÍ O OFENZIVĚ U CHERSONU: JEN MÁLO, COŽ JE VE SHODĚ S TÍM, JAK
UKRAJINCI BOJUJÍ


UBOHÁ DÍVKA DARJA DUGINOVÁ. SKUTEČNĚ?


SOUDNÝ DEN NEBUDE NA UKRAJINĚ, ALE V HAAGU


BODY SHAMING BY MĚL BÝT STEJNĚ NEPŘIJATELNÝ JAKO HOMOFOBIE, ŘÍKÁ AHMEDOVÁ


SPÁNEK A ŠKOLA: POSUŇME ZAČÁTEK VYUČOVÁNÍ NA DEVÁTOU, JDE O ZDRAVÍ DĚTÍ


DĚNÍ KOLEM MLEJNKA MŮŽE BÝT ZPRAVODAJSKÁ HRA. ČELÍM OBROVSKÝM TLAKŮM, ABYCH
NEBYL MINISTR, TVRDÍ RAKUŠAN


OSLOVOVALI SE S ČESKÝM KOLEGOU „MAJOR FSB“ A „MAJOR ČERVÍČEK“. TEĎ RUSKÉMU
NOVINÁŘI HROZÍ 24 LET VĚZENÍ


KOMÁŘI JSOU TED MIMOŘÁDNĚ AKTIVNÍ. LIDÉ SI JE ALE NĚKDY CHOVAJÍ NEVĚDOMKY SAMI,
ŘÍKÁ VĚDKYNĚ


ZLEVNÍME ELEKTŘINU PŘES PLYN, PLÁNUJE SÍKELA. JAKÉ JSOU VÝHODY JEHO NÁVRHU?


LIDÉ DO VESMÍRU NEPATŘÍ. MAJÍ ODVAHU A SCHOPNOSTI IGNOROVAT TO, ALE PŘEKÁŽKY
JSOU OBROVSKÉ


KDE JSOU KOMUNÁLNÍ VOLBY UŽ TÉMĚŘ ROZHODNUTÉ A KDE SE BUDE BOJOVAT NEJVÍC?
PODÍVEJTE SE NA MAPY


RUSKÝ VOJÁK OTEVŘENĚ KRITIZUJE „NESPRAVEDLIVOU VÁLKU“: ROZKÁZALI NÁM SESKOČIT NA
HŘBITOV A JÍST SYROVÉ BRAMBORY


DOLEHLA VÁLKA UŽ I DO MOSKVY? CO ZNAMENÁ SMRT „RASPUTINOVY“ DCERY PRO PUTINŮV
KLIDNÝ SPÁNEK


BEZPLATNÉ ŠKOLSTVÍ JE PRO MNOHÉ PŘÍLIŠ DRAHÉ. CO S TÍM?


RUSKO U PETROHRADU DENNĚ PÁLÍ PLYN ZA 10 MILIONŮ EUR A VYPOUŠTÍ TISÍCE TUN
EMISÍ, TVRDÍ ANALYTICI




 * Nejčastější otázky
 * O nás
 * Kontakt
 * Redakce
 * Klub N
 * Aplikace
 * Tištěné noviny
 * Archiv vydání
 * Inzerce
 * Vlastníci
 * Redakční rada
 * Etický kodex
 * VOP
 * Ochrana osobních údajů
 * Volná místa
 * Ke stažení
 * Facebook
 * Twitter
 * RSS

 * Spolupracujeme s Dennikn.sk
 * Nastavení cookie
 * Zpět nahoru

Copyright © N Media a.s.